Zámek Náměšť nad Oslavou
Náměšť nad Oslavou - malé město na úpatí Vysočiny, 40 kilometrů západně od Brna, leží na malebných březích dolního toku řeky Oslavy. Místní jméno Náměšť je původem české. Označovalo se tak místo (sídliště nad řekou), kde bylo něco namístěno, nashromážděno, naplaveno - písek, spraš, hlína. Náměšťsko zasáhly, byť jen sporadicky, téměř všechny vlny moravského pravěkého osídlení. Směřovaly už od paleolitu proti toku řek Oslavy a Jihlavy. Počátky systematického osídlení Náměšťska spadají však až do počátku 12. století. Podél řeky Oslavy vedla od nejstarších dob po návrších důležitá cesta vedoucí z brněnského podhradí k Jihlavě a dál do Čech. Nejstarší historická zpráva o této řece se váže k roku 1146 (aqua que dicitur Ozlawa).
První zmínka o Náměšti pochází z roku l234, kdy náměšťský hrad patřil do majetku rodu Mezeříčských z Lomnice. Toto období připomíná dnes jen okrouhlá věž z lomového kamene v západní části zámeckého areálu. Roku 1304, během tažení rakouských a uherských vojsk proti Václavu II., byla Náměšť zničena kumánskými hordami. Později, v neklidných časech bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem, obsadil náměšťský hrad Lipolt Krajíř z Krajku. Počátkem 15. století (r. 1408) byl hrad znovu dobyt a značně pobořen Lackem z Kravař. Za husitských válek jeho majitelé, páni z Kravař, vyznávali většinou víru podobojí, a Náměšť proto byla několikrát vydrancována vojsky císaře Zikmunda a vévody Albrechta Rakouského. V polovině l5. století získává panství významný diplomat krále Jiřího, Ctibor Tovačovský z Cimburka. Za vlády Vladislava I. je tento muž moravským zemským hejtmanem. Především jeho přičiněním se v té době na Moravě stává jediným úředním jazykem čeština. Sám proslul jako literát a především právník, vykládající zemské právo v tzv. Knize Tovačovské.
L.P. l48l se Náměšť dostává znovu do vlastnictví Mezeříčských z Lomnice. Václav z Lomnice pak na zámku zřizuje tiskárnu. Mezi jiným je zde r. 1533 vytištěno zásadní dílo, totiž první česká gramatika Beneše Optáta z Telče a Petra Gzela z Prahy. V roce 1563 získává Náměšť Jan starší ze Žerotína, jehož mocný rod zasáhl do dějin tohoto sídla rozhodujícím způsobem. Na místě původního hradu staví Jan rozsáhlý renesanční zámek. Podporuje rovněž vzdělanost českých bratří a dává převézt jejich tiskárnu z Ivančic do nedalekých Kralic, kde je posléze vytištěna proslulá Bible kralická. Janův nástupce Karel starší ze Žerotína, hlava nekatolických stavů na Moravě a politik evropského formátu, volí po bitvě na Bílé hoře exil a celé panství prodává r. 1628 svému švagrovi Albrechtu z Valdštejna. Ten se ho ale rychle zbavuje. Novým majitelem se stává Jan Křtitel z Verdenberka, na jehož žádost povýšil císař Ferdinand II. Náměšť na městečko a udělil jí městský znak. Rod hrabat z Verdenberka držel panství až do roku l733, kdy vymřel Janem Filipem. Poté Náměšť krátce patřila Václavu z Enkenvoirtu a hrabatům z Kunfštejna, až roku 1752 koupil celé panství Bedřich Vilém Haugvic, významný stoupenec osvícenského absolutismu a státník ve službách císařovny Marie Terezie.
V létě r. 1759 vypukl v městečku ničivý požár, při němž vyhořela radnice a další obydlí se stodolami a chlévy. V témže roce založil Bedřich Vilém v Náměšti kapucínský klášter. Když jej později císař Josef II. zrušil, byla v jeho prostorách r. 1795 zřízena manufaktura na výrobu látek. Tato skutečnost výrazně ovlivnila rozvoj obce. Náměšť, kde žilo koncem 18. století pár stovek lidí, dosáhla v době největšího rozmachu výroby (1869) počtu 3.064 obyvatel. Na přelomu 19. a 20. století klesl ovšem tento stav zhruba o jednu polovinu.
